Jak to mám s jídlem

Už jako dítě jsem mívala stále hrozný hlad a neustále mi kručelo v břiše. Ráno jsem vstávala hodně brzy, připravovala si snídani a o víkendu i pro rodiče, aby až vstanou jsme mohli rovnou společně jíst. Svačiny do školy jsem zase pravidelně snědla ještě před první vyučovací hodinou :).
Jako dítě jsem bývala stále po boku maminky a pomáhala jí v kuchyni. Vymýšlely jsme spolu večeře, na které jsme měly obě zrovna chuť a občas jsem jako překvapení pekla své vymyšlené koláče. To se často nesetkalo s jejím nadšením a říkala, ať raději vařím podle osvědčených receptů a neplýtvám potravinami. Občas se to moc nepovedlo, ale domácí pokusy stejně pokračovaly :).

Přes to, že jsem stále hodně jedla, byla jsem takové to hubené dítě, kterému lezou kosti. Měla jsem obavy z povinného vážení ve škole a u doktora. Když jsem byla malá, tohle opravdu ve škole probíhalo a všichni, co jsme na tom byli podobně jsme se báli, aby nás neposlali do ozdravovny. Snad mě vždycky zachránilo, že jsem z dvojčat a prostě bylo jasný, že jsme obě se sestrou vážily od narození míň, než jiné děti. Šlo to takhle se mnou i ségrou celé mládí až do dospělosti:). Furt jsem slyšela, že bych se měla pořádně najíst! Strašně mě to štvalo! Já právě jedla hodně (opravdu chlapské porce), ale nebylo to vidět! Jenže jak máte někomu dokázat, že fakt jíte, když vám lezou kosti. Nikdo tomu nevěří, jen když vás uvidí jíst na vlastní oči :). Do dneška se setkávám s překvapením ostatních, když vidí, jak mi chutná a jaké porce dokážu zvládnout. Nejvíc si dokážu pochutnat, když mi někdo uvaří!

Chuť k jídlu ale vždycky doprovázela chuť sportovat. Tahle kombinace mě naplňuje a baví celý život. Nikdy jsem o sportu nepřemýšlela jinak, než jako o zábavě. Jako dítě jsem dělala běžné sezónní dostupné sporty, jako je bruslení, lyžování, jízda na kole, turistika, plavání a spoustu hodin jsem trávila v tělocvičně, kde jsem milovala cviky na nářadí, jako je trampolína, kruhy, švédská bedna, koza, kůň, hrazda. A jak to pokračovalo se sporty dál, se dočtete tady.

A jak se tak zabývám jídlem a sportem celý život, musím říct, že zlom ohledně toho, jak se fyzicky cítím nastal přibližně tak v mých 35 letech. Myslím tím to, že jsem na sobě začala pozorovat (asi hormonální) změny. Připadalo mi, že začínám otékat. Překvapovalo mě, že už nemívám tolik hlad. Často jsem mívala potíže s trávením, cítila se nafouklá, bylo mi těžko a to i přes to, že jsem se snažila vařit zdravě a pravidelně pro celou rodinu. Necítila jsem se ve své kůži a myslela jsem si, že se to zase rychle změní, že to je jen takové období, ale nestalo se to. 

Začala jsem to vše víc řešit. Četla jsem spoustu knih o výživě a zkoušela na sobě různé výživové směry, ale po čase se to vždy zdravotně vrátilo do starých kolejí. Nejdřív mi bylo líp, ale pak jsem měla opět stejné pocity nevolnosti. Z knih, které jsem četla jsem si vzlala pro sebe to nejlepší, to co mi dává smysl a vyhovuje mi. Bohužel je to tolik informací, že jsem se v tom stejně ztrácela a vlastně  nakonec nevěděla, k jakému typu stravování se mám přiklonit.

Řekla jsem si, že se mi nechce podlehnout hormonálním změnám spojeným s věkem. Baví mě řešit  jídlo, koumat nad jídelníčkem a zkoušet také nové cvičení. Sportovala jsem pořád stejně, chvílema i mnohem víc, běhala jsem půlmaratony, někdy jsem chodila i dvakrát denně na spinning (jako blázen:)), pohyb mi nechyběl, spíš naopak. Stále to ale nepomáhalo, necítila jsem se dobře. Někde musela být chyba, muselo to být hlavně v jídle. Buď jsem jedla asi málo na výdej energie, který jsem měla, nebo jsem se z hladu zase pak přecpala hlavně na noc a druhý den do oběda mi bylo zase těžko. Prostě špatný stravovací režim. Pořád mi to nešlo vyladit.

Taky jsem přemýšlela o tom, jestli nemám nějaké potravinové alergie např. na lepek, nebo na kravské mléko. Pak jsem zase měla období, že jsem si myslela, že špatně trávím maso. Tak jsem si říkala, jestli vlastně nemám být vegetarián, nebo vegan?

Zjistila jsem ale, že když jsem daleko od své lednice a sporáku...jako například 14 dní na dovolený, je mi úplně krásně. Jím pravidelně, dostatečně, jím všechno, tedy i maso, lepek a výrobky z kravského mléka, nepřejídám se,  netláskám páté přes deváté, mám mezi jídly pauzu a pociťuju i hlad. Hurá! Trávení se mi srovná a není mi těžko. Jen tohle pravidlo si přenést dál do běžného života!

Teď si dávám mnohem větší pozor, jaké potraviny kupuju, čtu etikety. Vůbec mi nechybí sladkosti. Nikdy mi nechutnaly limonády, ty vůbec nepiju, nekupuji polotovary, nelákají mě máslové dorty plné cukru, máslo mám ráda na chleba a radši si ho posolím :). Dezerty a sušenky si peču svoje.

Na návštěvách a někde na dovolený ale ráda ochutnávám nová jídla a užívám si zajímavé chutě. Úplně to nehrotím. Obzvlášť na horách si strašně ráda dávám klasickou českou kuchyni. Jsem zvyklá vařit doma pro celou rodinu. V tom vidím tajemství úspěchu. Víte, co si do jídla dáte. Jíte čerstvé suroviny, žádné polotovary a je to nejlevnější způsob stravování pro rodinu.

Takže můj závěr pro mě osobně je takový, že žádou alergií netrpím, mám ráda všechno a nechtěla bych se připravit o jídla, která mám ráda. Jen si pečlivě vybírám co jím, kolik toho sním a občas i trochu hřeším.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete Váš pohled na jídlo, jestli už jste se v jídle našli, nebo jestli se vám stává, že nevíte, jakým se máte dát směrem? Jaká strava vám dělá dobře?

Pokračování o jídle příště :).....