Jak to mám s jídlem

Už jako dítě jsem mívala stále hrozný hlad a neustále mi kručelo v břiše. Ráno jsem vstávala hodně brzy, připravovala si snídani a o víkendu i pro rodiče, aby až vstanou jsme mohli rovnou společně jíst. Svačiny do školy jsem zase pravidelně snědla ještě před první vyučovací hodinou :).
Jako dítě jsem bývala stále po boku maminky a pomáhala jí v kuchyni. Vymýšlely jsme spolu večeře, na které jsme měly obě zrovna chuť a občas jsem jako překvapení pekla své vymyšlené koláče. To se často nesetkalo s jejím nadšením a říkala, ať raději vařím podle osvědčených receptů a neplýtvám potravinami. Občas se to moc nepovedlo, ale domácí pokusy stejně pokračovaly :).

Bez sportu nemůžu být

Abych to vzala trochu od začátku. Od malička jsem ráda sportovala. Bavily mě cviky na nářadí jako byla trampolína, přeskok přes kozu, houpání na kruzích apod. Tenkrát jsem chodila do "Sokola", tělovýchovného spolku :). Co bylo ale od dětství moje noční můra, bylo běhání. Povinné splnění disciplíny běhu na jeden kilometr jsem ve škole zvládla na pokraji kolapsu. Běh jsem si tam hodně znechutila. Odpor k běhu nakonec trval až donedávna, ale k tomu se dostanu postupně ....