Krásný den, dnes jsem připravila příspěvek z naší letní dovolené, kterou jsme s manželem Martinem vybrali tradičně po naší republice a Slovensku. Okruh jsme naplánovali takto: Beskydy, Malá Fatra, Jižní Morava. Strašně rádi jezdíme do naší, tak krásné přírody. Většinou sebou bereme kola, střídáme pěší turistiku s jízdou na kole a užíváme si aktivní dovolenou. Tím, že nemáme chatu, nebo chalupu, máme důvod měnit různá místa a Martin si chválí, že mu tím pádem odpadají takové ty práce kolem údržby chalupy, na které stejně nikdy moc nebyl.
První den v Beskydech nám začal trošku deštivým počasím, ale tím, že jsme tu měli v plánu strávit 4 dny, tak jsme věřili (dle předpovědi), že se to zlepší. Na internetu jsme našli spousty doporučení na výlety a vybrali jsme si takové, které zvládneme i s deštníkem.
Hned po snídani jsme se vypravili na hrad Hukvaldy, jehož součástí je i rozlehlá obora se vzácnými a mohutnými stromy, které nás ochránily od deště.
Stromy měly až magickou atmosféru.
Martin si koupil skvělý koláč v místní Hukvaldské pekárně.
Všude v okolí je tu plno malých pivovarů. My jsme se šli schovat před deštěm a posilnit do Valašského pivovaru v Kozlovicích. Rovnou jsme si objednali (spíš já :)) 4 druhy místního piva na ochutnání (světlé 10°,12°, tmavé 12°, tmavé ochucené) a skvělý oběd.
Den jsme zakončili krátkým výletem k Satinským vodopádům.
Druhý den jsme se probudili s bubnováním deště do střechy. Jako ranní budíček je to moc příjemné, ale hned jsem si uvědomila, že máme dovolenou a že tak krásný to teda není. Po okamžitém zkontrolování předpovědi na mobilu bylo rozhodnuto, od 10 hod má být polojasno, je to jasný. Jedeme na kola!
Martin nám naplánoval trasu. Autem dojedeme do Trojanovic, nasedneme na kola, pojedeme po "cyklo" trase cca 10 km a napojíme se na klasickou cyklostezku, po které po dalších 10 km vystoupáme na Pustevny. Tam zamkneme kola, uděláme procházku k soše Radhoště a ke kapličce. Zpět pojedeme jinou cca 7 km dlouhou cyklostezkou. Má to jen jeden háček, přesně nevíme, jak budou ty cyklostezky vypadat. Hlavně, jestli budou sjízdné pro mě. Mám sice horské kolo, ale nesnáším jízdu z prudkého kopce (do kopce) po šutrech, když se mi to smeká. Martin má krosové kolo a zvládá každý terén. Má pro mě ale naštěstí pochopení :).
Dojeli jsme tedy do Trojanovic, kde se z místního parkoviště dostanete lanovkou přímo na Pustevny. Pán na parkovišti nás hbitě informoval, jak se k lanovce dostaneme, ale když si všiml našich kol začal říkat: "Jo vy jedete na kolech, tak to jo, nebojte, vy to zvládnete, ale kdyby něco, přiletí pro vás vrtulník, my vás tu nenecháme! Auto necháme odtáhnout, jen zaplatíte malý poplatek". Smáli jsme se všichni :), jen mě ten úsměv trochu ztuhnul na tváři :).
Prvních 10 km na naší skoro "cyklo" trase jsme nepotkali živáčka. Vůbec se nedivím, cesty to byly zvláštní: od asfaltové na začátku, po lesní zpevněné, kamenité, pak snad tak podivně betonové...občas jsme dojeli na takové rozcestí, které připomínalo odbočky na kruhovém objezdu, a pak se zkuste neztratit :) Ani navigace v mobilu nám nepomohla.
V tuto chvíli jsem naši cestu začala více dokumentovat :).
Tady jsem si vzpomněla na ranní zprávy, které jsme poslouchali u snídaně. Hlásili, že si tady v této oblasti máme dávat bacha na infikovaná klíšťata. Ráno jsem si řekla, že nás se to netýká, jedeme přeci na kole :).
Po napojení na normální cyklostezku jsme si oddechli. Cesta byla asfaltová a vůbec nám nevadilo, že to bylo dalších 10 km trvale do kopce. Hlavně, že se krásně jelo a nehrozilo bodavé ostružiní.
Nahoře jsme si dali menší oběd, zamkli kola a kochali se výhledama!
A na další den je plán jasný, jde se pěšky!
Třetí den jsme šli pěšky na Lysou horu, přímo od nás z Malenovic. Bylo sice pořádný vedro, ale to znamenalo, že bude jasno a krásné výhledy do krajiny.
Nahoře jsme si dali v Bezručově chatě oběd a kochali se výhledama do všech světových stran.
Čtvrtý den jsme se rozhodli navštívit dle vašich doporučení město Štramberk a jeho Trúbu (věž). Nádherné malebné městečko, kde přímo vyrábí štramberské uši. Je to trvanlivé pečivo z perníkového těsta ve tvaru kornoutků (uší).
Na oběd jsme zašli do Beskydkého pivovaru v Ostravici, kde vyrábí i sýry. Nevěděla jsem, který si vybrat, nejraději bych ochutnala všechny. Nakonec jsem si vybrala domácí sýr dochucený ve čtyřech marinádách.
Po obědě jsme vyrazili na kola kolem místní vodní nádrže Šance.
Po pěti nocích v Beskydech jsme přejeli na stejnou dobu prozkoumat a užít si slovenskou Malou Fatru.
Hned první den jsme při přesunu stihli ještě vyjet lanovkou z Vrátnej doliny a udělat si kratší výšlap na Velký Kriváň a Chleb. Tady se to dá spojit ještě s další cestou přes Poludňový grúň k Chatě na Grúni a zpět na parkoviště do Vrátnej.
Další den nás čekala krásná akční túra, po žebřících a pomocných lanech mezi skalami Jánošíkových dier. Pokračovali jsme na Malý Rozsutec. Je to opravdu náročná cesta, chce to sebou hodně vody a nějakou svačinu, nahoře není žádná hospůdka. Start i cíl jsme měli v obci Terchová.
Na cestě domů, jsme se na večeři zastavili na salaši Syrex Zázrivá, která nabízí tradiční kuchyni i specializovaný obchod s mnoha mléčnými výrobky.
Výstup na Velký Rozsutec jsme si nechali na den, kdy hlásili nejpříjemnější předpověď, tedy polojasno. Vyrazili z obce Štefanová a opět jsme se vydali přes Jánošikové diery. Výhledy z vrcholu stojí za to úsilí vyšlápnout a místy i vyšplhat náročnou trasu mezi skálami.
Na Jižní Moravě jsme si dělali hlavně cyklo výlety Lednicko-valtickým areálem a okolo nádrže Nové Mlýny.
Jihomoravskou atmosféru dokresluje velké množství vinných sklípků a útulných vinárniček, které lákají k degustaci výborných vín.
Na ty naše české hory a české pohoří si bereme už jenom elektrokola a myslíme si že teda rozhodně nejsme sami. Já co jsem si tak nějak všímala tak skutečně dost lidí se naučilo si pomáhat. A je jedno jestli je to do kopce a nebo na rovince.
ReplyDelete